Při přípravě další jazykové verze webu se firma rozhoduje, zda použije podadresář, subdoménu, nebo samostatnou doménu. Každá možnost může fungovat. Rozhodnutí proto nemá vycházet z představy, že jedna struktura automaticky zajistí lepší pozice, ale z toho, kdo bude stránky spravovat, jak se budou rozšiřovat a jak firma obslouží různé trhy.
Podadresář, například `/de/`, může zjednodušit správu pod jednou doménou a sdílet technické zázemí. Subdoména odděluje část webu z hlediska infrastruktury a správy. Samostatná národní doména může být pro místní publikum srozumitelná, ale vyžaduje samostatnou údržbu, měření a budování povědomí. Konkrétní dopady se liší podle webu a jeho organizace.
Před výběrem si odpovězte na praktické otázky: Kdo bude překládat a aktualizovat obsah? Budou ceny a sortiment stejné? Potřebujete pro jednotlivé země rozdílný checkout nebo právní informace? Umíte udržovat správné interní odkazy, přesměrování a analytiku? Změna adresní struktury může mít dopad na návštěvnost, proto ji plánujte spolu s technickým týmem.
Bez ohledu na zvolenou variantu musí každá stránka mít stabilní URL, odpovídající jazyk a užitečný, lokalizovaný obsah. Google doporučuje použít jasné signály pro jazykové či regionální varianty, včetně správně nastavených hreflang anotací, pokud jsou pro web vhodné. Volba domény je tak jen jednou částí připravenosti mezinárodního webu.
Zdroje a metodika
Odkazy vedou na veřejné metodické a informační podklady k tématu článku.
